Nacházíte se v kategorii: Povídky

Prasklo to (6.díl)

Jako kdybych si nedokázala nijak pomoci. Cítím se jako v kůži feťáka, který si nedokáže odepřít svou dávku. Ne, cítím se snad ještě hůře. Jako dívka závislá na čokoládě, která musí nutně držet přísnou dietu.

Mou čokoládou je Petr. Snažím se všelijak přehlížet ho, nereagovat na jeho úsměvy, nemluvit s ním, snažím se ho nesledovat, i když je to velmi těžké, koupil si nové oblečení, které mu sakramentsky sluší! Tohle dělám hlavně kvůli Mišce, před odchodem do našeho oblíbeného podniku do mě stále hučela, ať se vzpamatuji.

Opravdu mi to šlo, ale v této chvíli, kdy spolu hrajeme fotbálek a on mě při každém střeleném golu pohladí po zadečku, to fakt nejde!! Srdce buší, málem mi na mého žlutého hráče ukápnout sliny! Ne, přeháním, opravdu.„Pojď, ještě jeden míček a dáme je ! " Otočí ke mě hlavu a snaží se mě dostat do opravdu sportovní nálady. Náladu mám všelijakou, ale rozhodně ne sportovní. Snažím se vcítit do hry, ale místo toho se stále nervozně ohlížím po místnosti. Filip někam odešel s kámošem a je to celkem dlouho, co tu není. Mám nějaký zvláštní pocit. Něco ve mě mi říká, že se něco stane. Holka, proti které hrajeme, se na Petra mlsně dívá. Ušklíbnu se na ni.
„Jo, natrhneme jim prdel! " Zvýším hlas a políbím Péťu na ličko. Jo, bylo to schválně, ať si ta koketka nemyslí, že bude její. Ve chvíli, kdy krásně chytnu její promyšlený míček, uslyším menší rozruch v chodbě. Všichni se za zvukem otočíme. Filip se k nám žene rychlým krokem a jeho výraz ve tváři je… nikdy jsem ho takhle neviděla. Dostávám strach. Petr se na mě otočí. Oba nechápeme, co se tady děje. A pak už to nabírá rychlé obrátky. Jsem odstrčena od fotbálku takovou silou, že se mi zamlží před očima, rukou ještě stačím nechtěně protočit madlo a pak už jen křičím. Ti dva se hádají, Filip Petra nešetří a žduchá do něj. Žduchá do toho krásněho tělíčka, které jsem ještě nedávno objímala. Jsem vyděšená.
„Tak co, chrápal jsi s ní??!!"
„Filipe, co to tady vyvádíš? Nech toho, kámo, pojď ven." Petr se snaží zachovat klidnou hlavu.
„Né, ven ne !! Nechte toho oba!! " Snažím se je odtrhnout, ale je to nadlidský úkol. Pak si uvědomím, že mi tečou slzy. Ani nevím, jak dlouho. Zamlženýma očima kouknu po místnosti. Všcichni přítomní z toho mají veselé divadlo a Míša? Ta stojí opodál a z příma se na mě dívá. Asi je jí dobře, když konečně vidí, že za to všechno trpím. Jen stačím otočit hlavu zpátky, padne první rána. A pak druhá. Mlátí se hlava nehlava, kámoši nekámoši.
„Heej!! Néé, prosím, to ne!! Néé… Péťo.!! " Chytnu se ho jako klíště.
„Teď si s tou kurvou zhnij!!! " Filip otře svou krev ze tváře do bílé košile a odchází. To už k nám letí hospodský. Všechny nás vyhodí. Prý tady nebude podporovat hulvátství. Brečím, přemlouvám ho, ať nevolá sanitku, že to zvládneme sami a Petr se sbírá na nohy.
„Tohle po mě hodil. " Ukazuje mi řetízek. Ruka se mu třepe tak, že ji vezmu do své. Objímám ho.
„Pojď, musíme vypadnout. " Vstává a pak se chytne madel fotbálku.
„Kdo mu to řekl ?! " Nechápu. Ucítím něžný polibek na vlasy a pak spolu horko těžko odcházíme z místnosti, ve které už nikdo nezbyl. Ani Míša. Vytahuji si z kapsy kapesník, abych si konečně utřela oči.

Napsal uživatel: Acquenta

Jak se ti líbil tento článek?

Hodnotit článek mohou pouze přihlášení uživatelé.
Hodnotilo 3 uživatelů, průměrné hodnocení: 4
přidat nový příspěvek

Diskuze k článku

Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé.
IvuskA07, 11. 04. 2009, 12:12:270Vsechny dili byli uzasny,rada bych si zas neco takovyho precetla
lady_punk, 01. 05. 2009, 16:51:030RE: JO!!Já taky...