Nacházíte se v kategorii: Sex a vztahy

Potemnělý parket

Kdo z nás to někdy nezažil. Bavíte se s přáteli někde na večírku a najednou se vám dostane do zorného pole člověk s velkým „Č“. Někdo, koho neznáte, vidíte ho poprvé v životě a nebo… můžete ho i znát, můžete být třeba spolužáci, dlouholetí kamarádi, nebo se s ním prostě jen potkáváte každý den v autobuse cestou ze školy. I když jste si ho dřív sotva všimli a nikdy vás nenapadlo, že by mezi vámi mohlo být něco víc, tenhle večer vás k němu cosi táhne blíž a blíž, až si najednou uvědomíte, že máte svoje rty na jeho, pevně ho objímáte kolem krku jako plyšového méďu, ploužíte se s ním na potemnělém parketu a ignorujete pobavené šuškání vašich přátel, kteří se dobře baví vašim neočekávaným chováním.

Druhý den ráno po probuzení vás zachvátí panika. Tím větší, pokud se probudíte přímo v posteli vašeho „úletu“ a on na vás rozespale kouká z peřin. V hlavě vám víří myšlenky: Tak a kdo mě s ním viděl? Kdo všechno o tom už ví? Co jsme spolu dělali? A při nejhorším i: Sakra, kdo to vlastně je? A co hůř, ten kluk co vám ještě včera připadal tak neodolatelný se najednou proměnil v úplně obyčejného týpka od vedle a jeho kouzlo je pryč.

Co máte teď dělat? Holky, řeknu vám to jednoduše: Žádnou paniku. Žádné změny identity, náhlá emigrace ani podobná bláznivá řešení. Víte proč? Váš úlet nejspíš nikoho zajímat nebude, alespoň ne moc dlouho. Ptáte se proč? Asi každý z nás má prostě schovanou tu pomyslnou kostru ve skříni a podobný „problém“ nejspíš už řešila většina vašich kamarádek i kamarádů. Možná tuhle historku o vás vytáhnou za pár let pro pobavení, ale za tak dlouhou dobu to bude připadat komické už i vám.

Asi nejpalčivější otázka je, jak se chovat k člověku s kterým jste tak trošku (nebo trošku víc) ulítli. Když ho skoro neznáte, bude to celkem jednoduché, protože ho vlastně už nikdy nemusíte vidět a když ho náhodou potkáte, možná se vám nahrne krev do hlavy, můžete zkusit předstírat, že ho nevidíte nebo si na něj prostě nepamatujete.

Když ho ale potkáváte den co den a trávíte s ním třeba denně několik hodin v jedné místnosti, můžete pokusy o ignoraci vzdát hned od začátku. Za prvé by se vám to stejně nedařilo a za druhé byste se nakonec dostali do situace ještě trapnější, než vám připadal celý váš „kolaps smyslů a vašeho sebeovládání“

Nejlepší tak bude nadhodit tohle, pro vás nepříjemné, téma a o všem si s ním v klidu promluvit. Když to nezvládnete tváří v tvář, zkuste trošku míň odvážnější řešení a pokecat, třeba na ICQ, nebo po mailu. Nebudete si připadat až tak zranitelní a výsledek bude (tedy pokud váš „úlet“ není úplné trdlo) stejný. Váš vztah se vrátí zpátky do starých kamarádských kolejí a možná si pak budete i bližší.

Nejspíš si říkáte, že tu plácám do větru a přitom jsem to, o čem píšu, nikdy sama nezažila. Ale pro váš klid: Ani mně se bohužel ty malé úlety nevyhýbají, a když si pak druhý den vzpomenu, cože jsem to zase prováděla, nejraději bych se propadla k protinožcům

 

Jak se ti líbil tento článek?

Hodnotit článek mohou pouze přihlášení uživatelé.
Hodnotilo 2 uživatelů, průměrné hodnocení: 4
přidat nový příspěvek

Diskuze k článku

Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé.