Po pár nemotorných krocích získáváte vytoužený balanc a kráčíte na toaletu, kde vykonáte, co je nutné a hned poté míříte do koupelny. Stále ještě šouravým krokem překračujete práh, tato překážka se vám poránu zdá jako součást nějaké oopičí dráhy. Konečně se nacházíte uvnitř cílové místnosti. Pomalu se plížíte k zrcadlu a umyvadlu, abyste provedli ranní očistu. Když už ale zrcadlu čelíte, začínáte litovat, že jste tomu tak učinili. Z protější naleštěné plochy na vás zírá monstrózní cizinec, o kterém byste mohli prohlásit, že je zrovna po urputném boji. Vyvalené, umžourané očiska zabarvená doruda jsou olemována nečistotou, a podkreslena kruhami velkými jako New York.
O vlasech lze říci, že ani pták by takovéto hnízdo nepřijal za své bydliště a raději by volil variantu podmost. Raději nejprve saháte po kartáčku a do druhé ruky vkládáte zubní pastu, obsah tuby vymačkáváte pěkně zprostředka, vždyť v tomto stavu neexistuje způsob jak logicky přemýšlet. S únavnými pohyby vibrujete kartáčkem po svém chrupu a v duchu omíláte myšlenku, jak ze sebe následně vytvořit lidskou bytost, jež by neděsila malé děti. Dodrhnuto, kartáček i pasta mizí z dohledu, tam zůstává jen to prokleté všeprozrazující zrcadlo a v něm jen ten ubohý tvor. S nesmírnou nadějí uchopujete hřeben a snažíte se pomocí tohoto zázračného předmětu likvidovat chuchvalce vlasů a uhlazovat to křoví, co vám tam za noc vyrašilo. Když je nejhůř, berete do rukou fixační gel, lak na vlasy nebo tužidlovou pěnu. Když opravdu hoří, se smířením pátráte po nůžkách, ale to už to vážně musí být na hranici čirého zoufalství.
Jste-li dáma, musíte okamžitě vytvořit obličej na té vybledlé hmotě, kterou budete nucena představit okolnímu světu. Prohledáváte kosmetická náčení, líčidla a všelijaké další zkrášlující udělátory. Rtěnku nanášíte pomalu na své prosvítající rty, jež po dobarvení olinkujete ještě tužkou. Hned si připadáte krásnější, ale stále mnoho chybí. S neskrývanou jiskrou v oku přimalováváte i kukadla a kartáčkem od řasenky promazáváte a prodlužujete řasy. Finální kousek patří pudru. Nervozitou čišící z konečné úpravy prášíte všude okolo, ale neberete to v úvahu, hlavní je dokončit toto veledílo. Tváře máte úspěšně nastínované dopřirozena a na lidskou tvář před vámi se s libostí usmějete. Aby bylo dílo skutečně dokonáno rozprášíte na sebe trochu vůně a po důkladném oblečení s krásou a lehkostí motýla vycházíte mezi stejné lidi, jako jste vy.
Jak se ti líbil tento článek?
Hodnotit článek mohou pouze přihlášení uživatelé.
Hodnotilo 0 uživatelů, průměrné hodnocení: nehodnoceno.
