Nacházíte se v kategorii: Povídky

Záblesk minulosti - 2. díl - Mámina divná reakce

Úvod do článku

"Nat, Nat! Posloucháš mě vůbec?" A sakra, asi jsem byla duchem trošku mimo...

"Jo, jo, poslouchám..."

"Fajn, takže odznova. Tamhle v první lavici, to je Bára. Pořád se jenom šprtá. Vedle ní nikdo nesedí, protože i když umí úplně všechno, jako rádkyně při testech je k ničemu. Ve druhý lavici sedí Honza a Kuba, oba dva strašný magoři do počítačů. Celej den se nebavěj o ničem jiným, než o nových programech, se kterýma můžeš támhleto a já nevim co. Třetí lavice, tady sedí naše madam, jmenuje se taky Natálie - je trochu jako ty upištěný bloncky z filmů, a její poskok Eliška."

"Jo, té jsem si všimla... Myslela jsem, že přitáhnout si růžovou lavici do školy můžou jen barbie ve filmu..."

"Jo, to já taky, než jsem přišla sem. Takže dál - čtvrtá lavice..." Monika mi dál představovala všechny lidi ze třídy, ale víc jsem zpozornila až ve chvíli, když mluvila o lavici, kde těď sedím.

"... pátá lavice uprostřed, tam teď sedíš ty a Petr. Takže, asi přejdu rovnou k Petrovi - idol všech holek nejen z naší třídy, jedou po něm dokonce i holky o víc jak čtyři roky starší. Je to taky jeden z mála kluků, kterýho nezajímá Natálie, už čtvrtým rokem se ho totiž snaží marně sbalit. Konec konců, nedivím se jí, Petr je vážně kus. Takže, poslední lavice uprostřed..."

 

Hned jak jsem přišla domů, začala jsem si zpívat. Je to takový můj zlozvyk, zpívám si skoro pořád a skoro všude. Dřív jsem prý chodila do dramatického kroužku a do sboru, ale nemyslím si, že bych to chtěla v dohledné době obnovovat, nejdřív si chci udělat ve všem pořádek. Najednou jsem si vzpomněla na tu písničku, co si pouštěla ve třídě Bie (zkratka pro slečnu barbie). Pustila jsem si počítač a nechala si ve virtuálním zpěvníku vyhledat všechny písničky, které obsahují slova, která jsem zadala do vyhledávače (tj, všechny co jsem si zapamatovala). Vyjede mi jich hned několik, zkusím namátkově zadat do okna youtube zadat první v seznamu a hned mám štěstí, skutečně je to ona.

Zjistila jsem, že je od jednoho začínajícího 16ti letého zpěváka - no, začínajícího - Nejspíš ho už zná delkem dost lidí, když jsem totiž brouzdala po netu, hodně lidí, tedy spíše holek, o něm mělo na blogu minimálně krátkou zmínku. Zmáčkla jsem play u okna přehrávání a z mých repráků, které byly připojeny k počítači se začaly linout první takty nádherné písničky, ke které patřil stejně nádherný videoklip, sice trochu smutný, ale nádherný.

 

"I'm with you, girl,

even though you aren't here.

I'm with you, girl,

just short time, you disappeared.

I really remember when when you was there,

I remember your smile, but I can't recall your face,

and I don't know why..."

Ze snění mě vytrhlo klapnutí dveří.

"Čau mami!"

"Ahoj, zlato." Začala jsem si pobrukovat společně s píničkou a čekala, až mi mamka nakoukne do pokoje. Vždycky to tak dělá...

Máma vkročila do mého pokoje,s úsměvem, ale po chvíli se začala zaraženě dívat do obrazovky mého počítače, úsměv jí ztvrdl ve tváři a ona celá zbledla, jako kdyby se stalo něco hodně vážného.

"Stalo se něco?" Zeptala jsem se jí, ale ona odpověděla jen: "Ne, všechno je v pořádku..." Moc přesvědčivě to teda neznělo... Mamka se mě obvykle ptá na známky atd., ale dnes jen zavřela dveře do mého pokojíku a šla si dolů do kuchyně uvařit kafe. Vůbec jsem nechápala, co se dějě.

 

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

 

Napsal uživatel: Kerolajn

Jak se ti líbil tento článek?

Hodnotit článek mohou pouze přihlášení uživatelé.
Hodnotilo 1 uživatelů, průměrné hodnocení: 4
přidat nový příspěvek

Diskuze k článku

Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé.
anulik, 01. 11. 2009, 19:29:35-10kde?kde mas ostatni dily???jak se jmenujou?