Nacházíte se v kategorii: Další zajímavé články

Mé hořkosladké já

Prolog

Zčásti se takhle vidím, zčásti to není celek. :-)

A poznámka redakce

Můj sloh. :-)

A tak se narodil beránek. V kočárku se tvářil andělsky. Ale jednou si ten pětiletý capart usmyslel, že ponožky nosit nebude a nebude a právě v tento významný okamžik se poprvé objevila tvrdohlavost, která se od té doby se mnou táhne po celý život. K nespokojenosti rodičů a učitelů, hlavně na uměleckých školách, o mně platí rčení: „Co na srdci, to na jazyku.“ , ale nebyla by to beraní slečna, aby si jazyk nepřiostřila občas až moc, a tak se dostávám sama do problémů, ze kterých hledám těžce východisko. Na druhou stranu to, o čem ostatní mlčí, se nebojím říci nahlas.

Bytostně nesnáším bezpráví a omezování svobody, když mi někdo nakazuje, co smím a co nesmím. Snažím se být týmovým hráčem, ale nakonec bojuji s vlastní vůlí, která mi velí být vůdcem. Nerada jsem druhá, nemůžu být prostě vzadu, nesnáším být ovcí stáda jdoucího za někým, hlavně ne stereotyp, prostě vybočit z mezníků a představ všech, neustále překvapovat, bavit, rozumět, povídat si, smát se…

Když se do něčeho vrhu, nadchnu pro to i okolí, ale většinou nechám nakonec na ostatních, aby to dotáhli dokonce, sílu bych na dotažení snad měla, ale nejvíc mě baví nadchnout pro to právě ty ostatní a zase najít jinou věc, a tak se dostávám do začarovaného kolotoče...

Řekla bych, že se dokážu tvářit dlouho s nezájmem, pokud se jedná o pomluvy, jakmile ale začne někdo ubližovat těm, které mám ráda, jsem schopná mu to vrátit i s úroky, ano, moje srdce zkamení a „neznám bratra“.

A jak je to s tím „mít rád“? Mám ráda především svoji rodinu, téměř jako každý, ale hlavně lidi, kteří mi ukázali život z jiného úhlu, ať cesta, kterou jsme došli k vzájemného porozumění byla jakkoli trnitá. Nadevše mám ráda mého chlupáče, za což mě spousta lidí považuje za fanatika, ale tohle svoje mimino jsem si vypiplala sama a zažila s ním perné i úsměvné příběhy.

Hned po Endym zaujímá své místo i umění, konečně člověk vyjádří vše, co se mu honí hlavou, myšlenky začnou dávat smysl a barvy jsou smyslem mého života. Na svět se nedívám černobíle, špatnou náladu vtisknu do obrazu, a pak se můžu už celý den jen smát, a když se někdo ke mně přidá…

Snažím se nalézat krásu ve všem, v přírodě a v neposlední řadě v lidech. Stačí mi jen tak sedět ve společnosti a odhadovat lidi, jací jsou, co jim probíhá hlavou.

Moje osoba se pyšní hořkosladkým já, záleží na tom, co každý člověk ochutná…

 

 

Napsal uživatel: Extremity

Jak se ti líbil tento článek?

Hodnotit článek mohou pouze přihlášení uživatelé.
Hodnotilo 3 uživatelů, průměrné hodnocení: 4.3
přidat nový příspěvek

Diskuze k článku

Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé.