Nacházíte se v kategorii: Povídky

Vzpomínka na rok 2007

Vítej mezi námi,

 

vzpomínko na rok 2007, zastav se na chvíli a pojď s námi posedět a zauvažovat co nám vlastně tento rok přinesl. Tvé dny se skoro chýlí ke konci a Tvou sedmičku na konci nahradí jiné číslo, přesto však snad nebudeš zapomenuta. Aspoň do mé mysli se tento rok vryje jako jedno ze stěžejních období mého života. Nerad se ohlížím zpět ale pokud vidím v minulosti silné okamžiky, které mě můžou posunout vpřed, neváhám. Tak pojď a přisedni si ke mně, budu Ti vyprávět o svých osudových zkouškách…

 

Jako každý rok i tento začínal měsícem lednem a mým prvním vstupem do světa civilizovaných lidí se stal můj maturitní ples. Okolí kolem mne se uvedlo do parády s největší noblesou a tak i já opět vyndal smoking a připravil svůj projev, kterým jsem měl ples zahájit. Kolena se nepřestaly klepat ani po prvních větách a mé mimické svaly nebyly v tu dobu ovladatelné. Těch 5 minut pro mne bylo utrpením, ale teď na to vzpomínám s úsměvem. Věděl jsem, že v sále nejsem sám. Moje rodina byla poblíž a možná jen díky tomu jsem zapudil své myšlenky na útěk oknem a jal se splnit to, k čemu jsem se třídě zavázal.

 

Nechci nějak znevažovat nebo vynechávat některé měsíce ale skočíme hned k mojí další zkoušce, která nejspíš měla plně prověřit mé znalosti za poslední 4 roky studií. Dlouho jsem nespal a snažil se za jediný týden dohnat učivo za 4 roky. I přes tenhle nepoměr se štěstěna naklonila na mojí stranu a já ,,rádoby úspěšně odmaturoval. Když se ale ohlédnu, pak vím, komu za to také vděčím. Celou dobu na mě dohlíželo, mnoho párů očí, kteří možná stejně dychtivě toužili po kvalitnějším výsledku… možná jsem zklamal ale na žádný nedostatek si stěžovat nemohu, zase jednou zaúřadovala lenost.

 

S pocitem, že všechno zvládnu, jsem se pokoušel o zdolání dalšího vrcholu, který mě provokoval na obzoru již delší dobu… Řidičský průkaz – rok bezvýsledného snažení pochopit, na které straně se jezdí, mi vzal veškeré iluze o mé genialitě… Přesto se ve mně probudila jakási zarputilost a cílevědomost dosáhnout i zde kýženého výsledku, a tak za pomocí internetu a posměvačných řečí od tatínka z matčiny strany, jsem sebral všechnu sebedůvěru a usedl za volant s vědomím, že není nic co by mě zastavilo…OMYL první kategorie. Neprošel jsem. Ale i tato situace se za podpory rodiny pochvíli změnila, a to, když jsem asi po týdnu zjistil, že před jízdou se musí zatáhnout ruční brzda…

 

A dostáváme se do finální a neméně důležité kapitoly mého života…. Udělil jsem tomu krycí název: Honba za zaměstnáním alias Jak se zařadit mezi výdělečně činné. S touto problematikou jsem byl skvěle obeznámen od svých nejmilovanějších… Má stvořitelka a její o nic méně úžasnější maminka mi udělovali informace o možnostech a hnali mě do svazku pracovního, s myšlenkou na možnost, že nic dobrého už nezbyde.

 

V rychlém sledu, v jakém jsem absolvoval všechny výše zmíněné zkoušky se mi nabídla práce telefonního operátora v jedné z místních úvěrových společností, a jelikož jsem ještě čerstvě po škole necítil potřebu mít další povinnosti, zvesela jsem odkýval možnost nástupu…. ALE… zhruba po týdnu již na mne byl vyvíjen nátlak abych odevzdal svůj sepsaný životopis neboli Curriculum vitae (jak jsem se později dozvěděl). Úsměv mi trochu ztuhl na tváři ale přesto jsem dokument vypracoval a rychle zapomněl na potencionální nebezpečí práce. Co čert nechtěl, do 2 týdnů jsem byl kontaktován ohledně pohovoru a vzápětí jsem šel se škrobeným výrazem rázným krokem do mé první zkušenosti se zaměstnáním.

 

Nyní sedím za počítačem s uspokojením, že dětství už mne míjí a já mohu zvesela utrácet své těžce vydělané peníze… Práce operátora mi dodala sebevědomí a koneckonců můžu předávat své vědomosti, těm méně obdařeným ( aspoň co se týče úvěrů a leasingů).

 

Díky patří především těm, kteří na mě v těchto chvilkách mysleli a podporovali mě…… Děkuji celému svému klanu (rodině Vebrů, Svěchotů a všem, kteří k nám patří), děkuji svým přátelům, za to, že jsou a jsou tu pro mne.Všem z Vás patří můj dík… A já nezapomínám!!

 

 

Tak co vzpomínko? Zbylo Ti ještě pár chvil, než se okolím roznese zvon oznamující Nový rok…. Myslíš, že jsi byla přínosem? Věřím, že nejen pro mne. Děkuji za každý den ve společnosti skvělých lidí…. Můžeš s klidem odejít, s pocitem, že někdo bude rád vzpomínat….

 

Jak se ti líbil tento článek?

Hodnotit článek mohou pouze přihlášení uživatelé.
Hodnotilo 0 uživatelů, průměrné hodnocení: nehodnoceno.
přidat nový příspěvek

Diskuze k článku

Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé.