Nacházíte se v kategorii: Sex a vztahy

Samotář

Svírán láskou žiji si svůj vcelku poklidný život, běžíc smrtelným tempem dále vpřed. Kupředu ke stáří. Otáčím se do minulosti, vidím štěstí, lásku, avšak také strasti, utrpení a zármutek. Nic čeho bych teď litoval. Vše mělo důvod se stát. Vše mělo budoucnost, něco světlou něco tmavou. Vždy vyplynulo z toho děje něco lepšího. Slova ‚mrzí mě to‘ jsem řekl nezpočektrát, ale stalo se. Čas vrátit neumím a ani nechci. Litoval jsem vykonaných rozhodnutí, teď jich nelituji. Přinesly mi něco nového, něco o co se mohu opřít, něco převratného.

Ztratil jsem mnohé. Lásku, přátele i kus rodiny. Bolelo to a bolet to bude pokaždé. Objeví se však noví. Nenahradí předešlé, ale zaplní prázdné místo v srdci, i když po čase. Nikdy nikdo nezaplní místo po těch, kteří odešli navždy. A otce nenahradí už vůbec nikdo.

Od té doby, kdy mi zahynul otec jsem se stal v nitru duše samotářem. Samotářem obklopeným přáteli. Smál jsem se, bavil se, ale v nitru duše jsem byl nešťastný a smutný.

Náhle se stala jedna věc. Převrat v mém smutném životě. Zamiloval jsem se! Byla to má první dětská láska. Po roce a půl mě to však přešlo. Od té doby jsem si uvědomil, že sám nejsem, že mne může někdo i milovat.

Za čas jsem si všiml, že ke štěstí potřebuji opětovanou lásku, které je málo. Miluji, ale nejsem milován, daruji, ale není mi opětováno. Ano láska bolí, není-li opětována, je-li opětována stává se z ní požitek, který se má vychutnávat, ne však hltat, protože je strašně plachá. Nikdy lásku nesmíme zajmout, pak by se z ní stala nenávist Lásku nikdy nevlastníme, jen s ní žijeme ruku v ruce a je naším spojencem a přítelem. Láska musí být opětována, aby tvořila jedno celé srdce bijíc ve dvou tělech. Jestli tomu tak není, žijeme pouze s půlkou srdce. Kdo má však tu druhou? Ona jedinečná, ona pravá. Ta, která dokáže vnést do zemřelé duše život a cit.

Proto teď posedávám v parku na lavečce sám. Usínám dlouhé hodiny s myšlenkami na ni. Mohu o ni jen přemýšlet a snít. Čekat v sále na Bále předlouhý čas s vědomím, že si nepřisedne ke stolu a nevyzve mne k tanci. Já to udělal, vyzval jsem ji, avšak marně Čekám stále na odpověď s nadějí. Ona naděje, ta umírá poslední. Vždyť řekla: ,,Časem by se to mohlo změnit, časem bych tě mohla milovat.‘‘ Neudělá to. Bude milovat jiného, avšak stále čekám a čekat budu dál. Dokut naprosto unaven a vysílen odejdu z bálu.

 

,,Je těžké žít, milovat, a přitom snít a nebýt milován.‘‘

Fonons

 

 

Napsal uživatel: FoNoNs

Jak se ti líbil tento článek?

Hodnotit článek mohou pouze přihlášení uživatelé.
Hodnotilo 2 uživatelů, průměrné hodnocení: 4
přidat nový příspěvek

Diskuze k článku

Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé.
Marty9xxxx, 24. 04. 2009, 21:19:240Realita dnešní doby...je neúoprosná a mnoho padlých andělů se s prosbami k nebi obrací... Snad i nám jednou nebe odpoví a odpustí naše prohřešky, díky jimž stali jsme se padlými anděli!
JennyDee, 01. 04. 2009, 00:35:070..takový docela stísněný, depresivní čtení.