Nacházíte se v kategorii: Povídky

Útěk z reality...

Zase mám ten pocit, to nutkání vypadnout, někam odejít, kde mě nikdo nezná...! Ten pocit mě přivede k šílenství, už to nemůžu vydržet. Nejradši bych odešla napořád, vzala si ssebou jen tužku a papír a plnila si svůj sen - psát, psát a psát...

Je to k nevydžení, závidím všem co mají volnost, né jak já...Jak moc bych si přála odejít z tohoto baráku, z tohoto světa a nic při tom neříkat, jen mlčet. Chtěla bych utéct z reality!!

 

Moc dobře vím, že nemůžu, musím být tady - doma, ale přesto si nedám říct, mozek říká "NE", tělo a touha "ANO". Ještě chvíli jen tak postávám a bojuju sama se sebou...

Ten záblesk si moc dobře pamatuju, projela mnou šílená myšlenka.

Po pár sekundách se rozbíhám a běžím dolů ze schodů, vůbec nevnímám řev, který mě má zastavi...Prostě jen běžím, nikho a nic nevnímám...

Zastaví mě až ukrutná bolest na prsou, jakoby mě propíchl šíp. Vůbec nevím kde jsem, v nějaké zapadlé naší čtvrti.

Tak a teď mám to, co sem chťela, být pryč, mít volnost a pořád mám pocit, že mě neco chybí...

Cítím divný nátlak v hlavě, jak kdybych měla každou chvíli omdlít. Nic nevidím, jen černo...

"Panebože, ať už to zkončí" říkám si!! Ten chaos v hlavně, vůbec nevím co chcu...

 

 

A tak je to vždycky, pořád se to opakuje...Ten známý pocit, nedá se tomu zabránit. Ach jo, je to úplná beznaděj...

 

Napsal uživatel: Gini

Jak se ti líbil tento článek?

Hodnotit článek mohou pouze přihlášení uživatelé.
Hodnotilo 3 uživatelů, průměrné hodnocení: 4.7
přidat nový příspěvek

Diskuze k článku

Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé.