Nacházíte se v kategorii: Povídky

Problémy dospělých (4.díl)

Na Míšin vyčítavý pohled nezapomenu. Bude se mi připomínat snad i na smrtelné posteli. Teda, pokud na nějaké někdy budu ležet. Je možné, že se raději oběsím, abych nemusela řešit tyhle problémy. Jsou lidé, kteří musí řešit daleko horší problémy a já tady šílím z jednoho podvodu… je to přece jen podvod, je obvyklé, že lidé podvádí.

„Jediný důvod, proč jsem mu to neřekla je ten, že jsi má nejlepší kamarádka. Hele, Adri, slib mi, že už se to nebude opakovat… prosím, nechci, aby jsi Filipa takhle trápila. Je to skvělý člověk, nezaslouží si to, sakra ! " Hučí do mě Miška. Stojíme na mostku v naší nejbližší vesnici. Raději pozoruji proud vody tekoucí pode mnou, než abych se jí dívala do očí. Filipovi lhát dokážu, ale jí ne? Kruci, vzpamatuj se!
„Bože, já vím, že je skvělý, proč s ním asi chodím?? A nemusíš mi stále připomínat tu ohavnost, kterou jsem udělala! Jsi tady od toho, aby jsi mi poradila, co mám dělat." Teď se ji do modrých kukadel podívám. Z hluboka vydechne. Asi nemá co říct. Svůj pohled odvrátím a posadím se na hrazení mostu. Jsme pár minut ticho. Takhle to dál nepůjde. Musíme rychle jednat, ať odsud můžu vypadnout a vrátit se k Filipovi domů. Jsem u něj na víkend. Ten zatracený víkend, kdy se mi změnil život.
„Hele, jediné řešení je to, že se nebudeš stýkat s Petrem a budeš opět věrná žena. Budeš toho schopná? " Položí mi ruku na rameno. Jak jsem již řekla, ji lhát nedokážu. „Ne." Odpovím.
„Adriano, neser mě. Jak ne?? Copak chceš, aby se to dozvěděli i jiní lidé než jen já?? Nedej bože i Filip?? Někdo vás dříve či později při těch vašich milostných hrátkách načape!! "
„Mě to baví…" Hlesnu a vytáhnu si z džínsů žvýkačku. Z těch džínů, které mi tenkrát stahoval. S takovou vervou a chutí mě ještě nikdo nesvlékal. Musím se usmát.
„Proč se směješ?? Tobě je to k smíchu ?" osočí se na mě Míša.
„Hele, víš co, nepotřebuju žádnou pomoc. Musím jít, stejně tady nic nevyřešíme. Papa." Seskočím z hrazení a kráčím směrem k cestě.
„Adriano! Kam jdeš??" Moje kamarádka se mě snaží zastavit slovy, ale já si jí nevšímám. Jen se otočím a zakřičím: „Jdu tam, kam jsi mi řekla, budu dělat věrnou ženu. tak jsi to chtěla ne?? Čau.!!!" Zastrčím si ruce do kapes od kabátku a jdu směrem k Péťovému baráku.

Napsal uživatel: Acquenta
Napsal uživatel: Dany

Jak se ti líbil tento článek?

Hodnotit článek mohou pouze přihlášení uživatelé.
Hodnotilo 5 uživatelů, průměrné hodnocení: 4.2
přidat nový příspěvek

Diskuze k článku

Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé.