Nacházíte se v kategorii: Povídky

Nenávidím se (1.díl)

Cítím ho… cítím ho všude… vší silou, pro něj něžně, pro mě drze mě tiskne na studenou stěnu a hraje si s mými rty. Všechny mé pokusy bránit se , jsou ty tam. V jedné chvíli, v těch pár minutách zapomínám na celičký svět. Zapomínám na své přátele, kteří mě mohou zde objevit, zapomínám na kolemjdoucí lidi, zapomínám na svého kluka…

Ne… ne... ne… tohle nesmíme dělat…" snažím se jeho ruce, kterými mě objímá setřást z mého těla. Mluvím tiše, srdce mi bije až v krku, mozek říká NE, ale tělo je silnější. Ta touha, kterou tak cítím je neporazitelná. Podívám se mu do očí. Vidím v nich to známé jiskření. takové jsem naposledy viděla u svého kluka. Taky mě tenkrát takhle tiskl ke stěně…„Já… chci tě… copak to není vidět?? Strašně mě trápíš… pojď…" Vezme mě za ruku a táhne mě ke svému autu. Snad jen proto, že se nachází v tajemném koutě, kde není k vidění, jdu. Jdu, smyslů zbavená s klukem, který mě tak dlouho přitahuje. Když odemyká přední dveře, chvěji se. Vzrušením či snad strachem, že dělám nebezpečnou věc? Stačí udělat krok zpět, jeden jediný krůček a můžu být zpět u toho, komu doopravdy patřím.

Touha je silnější… při nasedáni do auta se kolem sebe ještě porozhlédnu. Nikdo mě nemohl vidět, to vím jistě… pak už okolí nevnímám… cítím jeho tělo na mém, hraji si s každým jeho kouskem… nechávám se svádět… vzrušení je tak silné… pohybuji se do rytmu písně od Ashanti, která se ke mě donáší ze sálu… rychle dýchám, jsem jako v jiném světě… jako bych se na sebe dívala z dálky… slyším svůj křik… při každém prudším nárazu se musím kousnout do rtu, abych se neprozradila venkovnímu světu… jsem šťastná… mám chuť kreslit na zamlžená okna srdíčka… spojení našich těl je krátké… zarývám mu nehty do kůže… stačí jediný pohled do jeho tváře a vím, co jsem zač. Neuvěřitelná mrcha, která si užívá s nejlepším přítelem svého kluka. Tečou mi slzy po tvářích, on mi je utírá a objímá mě. Touhle nocí jsem zkazila vše, co jsem mohla… roztrhla jsem to silné pouto, které mě s mým miláčkem svazovalo, ztratila jsem kamarády… a to vše jen kvůli neovladatelné touze po dobrodružství… nenávidím se…

Napsal uživatel: Acquenta
Napsal uživatel: Dany

Jak se ti líbil tento článek?

Hodnotit článek mohou pouze přihlášení uživatelé.
Hodnotilo 7 uživatelů, průměrné hodnocení: 4.4
přidat nový příspěvek

Diskuze k článku

Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé.
ELVIS, 20. 02. 2009, 19:37:19+10Je squeláNáhodou tuhle holčinu znám. Píše úžasně. Prostě si sedne a jede. V životě jsem neviděl psát povídku na poprvé a bez přepisování. Jsi talent a přeju ti jen to nej v literárním životě. Hodně zdařených povídek Peťule.
Acquenta, 20. 02. 2009, 19:38:16+10RE: Je squeláMoc děkuji, jsi moje zlato, miluji tě :-*